Vltava Swim 2004

💚Vltava Swim 2024 - 350km, 17 žen, 6 dní a nocí CZECHLADIESteam

🎀Plaveme za zdravá prsa🎀 #nejsinatosama #hlidejsije #dokazestotaky

🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️

První čtyři dny plavby jsem strávila s mobilem v ruce 📱👩‍💻 Hodiny a hodiny jsem sdílela fotky a videa na IG a FB, kopírovala komentáře, odpovídala a prala se s propojením příspěvků. A ráda!

Bulela jsem dojetím, když u Pramenů hráli Vltavu, bála se o holky, když bylo hůř, radovala se z každé sranda fotky, co jsem ven do světa pustit nemohla🤪a trackovala jejich progres. Záleželo mi na každém detailu akce, protože pro mě znamená strašně moc💗🎀 Nedá se slovy bohužel popsat vše, co jsme prožily. Ale kdyby každá z nás sepsala svou část, byla by z toho snad i kniha, no ne? 📖📚

V každěm mém úseku jsem si našla vzpomínku a nový příběh, provázaný s minulostí a s lidmi, kteří této plavby byli také součástí 🙌

✅Část 1. - pondělí odpoledne a úterý brzo ráno (Etapa 5: Meandry - Trója)

🩵Svatojánské proudy (Meandry)

Střídala jsem Verču, která startovala v devítistupňové vodě bez neoprenu a plavala s přehledem 4,5km na Ztracenku. Já, v neoprenu, ale tenkém, bez teploušů a přidaného trika, pokračovala cca 2km na Štechovickou hráz. Každá, jak nejlíp uměla.

Prvních 200m vidím pod sebou hejno ryb, trochu sebou trhnu, a zasměju se. Z Meandrů mám plno zážitků, nejsilnější asi, když jsme s Lucie Pilnáčková ležely jak vyvrhnutí vorvani na kusu skály (nedá se tam vylézt), úplně zmrzlé a tuhé, a drkotajícíma zubama tahaly gely z neoprenových ponožek, protože ruce jsme už neovládaly. Hlavou mi prolítlo, že už jsme mnohem dál, otužilejší a zkušenější, ale i pokornější a trpělivější.

Na hrází mi celé šťastné Ilonka s Janou oznamují, že musím do vody znova, přenáší se člun, moc nečekám, položím kanistr s benzínem, co nesu, a lezu tam hned, je to strašně studené, pod hrází vždy víc a fakt to hodně teče. Nejsilnější proud, co jsem zažila. Holky mi něco řikaly o bojích, mávla jsem nad tím rukou, znám to z Wintermana… jenže tohle je síla. Jedna bóje je položená ve vodě naplocho a když se blížím, vypadá, jak když se vynořuje z hlubin ponorka. To jsem si řekla, že mi z té zimy už hrabe😂🤭🫣

Střídání probíhá v naší etapě formou - před bydlíkem (karavanem) nebo v bydlíku na Ikea tašce, svléknout, a za hodinu a kousek zase do neoprenu a plavat, nebo jet na člunu. Veškerý čas mezi tím trávím v ponču, o kterém jsem si kdysi říkala, že ho nevyužiju😳

🩵Přichází můj druhý úsek, 4km na přehradu ve Vraném. Beru světla do bojky, za čepičku, přioblíknu pod neopren, dokonce jsem si vzala rukavice, ale po 3minutách ve vodě je dávám Danovi na člun. Voda je překvapivě celkem teplá (14st), hladká, sametová. Chci jí vnímat a cítit. Padla tma, je černo. Plavu, co nejtišeji, nejvíc hladce. Ztrácím pojem o čase, jsem s vodou a ve vodě naprosto propojená. Flow jak málokdy. I teď, když to píšu, mám husinu. Splynutí. Nechci, aby to skončilo. Trochu mě dostihuje chlad, stavím se na člun napít teplého čaje a pokračuju dál. Výlez je zmatenej, neslyším kvůli špuntům nic a všechna světla mi připadají stejně blízko/daleko. Ale Jana Řezníčková a Tlamicha Zdeněk mě dovedou "domů". Zdenda, který mě loni zachránil u domečku otužilců (kde dnes budeme i spát) po mém epesním skluzu na kole v zatáčce:) Přehrada Vrané je impozantní, zapůsobila na mě v té tmě nějak víc industriálně, než Štechovice a Slapy. A já mám na plavání ty mosty, sloupy, hráze, zaplavené vesnice a tak ráda.

Cestou na Modřanskou (10km) hráz hledáme s Janou vhodná místa k výlezu a střídání pro holky. Je pekelná tma, Jana profesionálně hledá podle map a nějakého jejího vnitřní instinktu vždy super bezpečná místa. V jeden moment si uvědomím, že jsme vlastně na cyklostezce, kudy často jezdím na kole. Moje navigační schopnosti jsou marné. Poslední den jsem na cestě z Prahy do Kralup (90% dálnice) s Verčou a Pavlínou P. v aute čtyřikrát zabloudila a zakufrovala i s integrovanou navigací😹 Nechápu, jak to Jana celý týden zvládá. Jíst jsem jí viděla jen balený krájený chleba. Nadžena! 🦸

K modřanské hrázy doplave Týnka Běželová. Už cestou koukáme s Janou na YouTube, jak nejefektivněji dostat člun na druhou stranu, ideálně přes Vodácký kanál- šlajsnu. Náš manuál od Kristýny praví: plavec přejde, loď jede šlajsnou vlevo. Ilonka píše: pokud bude voda, loď pluje. Ale ani Janě, ani Danovi se to ze začátku nezdá. Nikdo tu nikdy nebyl. Když ale vidíme cestu, kterou budeme muset člun přenášet, Dan doprovodí Týnku ke břehu a šlajsnu sjede. Vidíme jen svit čelovky a světlo lodě - je to skoro jako atrakce v Legolandu. Cítím radost, že si to i Dan třeba užije. Je na člunu nonstop.

Jsem už pár desítek minut převlečená zpátky do mokrého neoprenu, na řadě na střídání do Braníku, ale zároveň cítím, že Týna úsek bude chtít doplavat celý. Chci být připravena ji hlídat ze člunu, kdyby náhodou chtěla střídat, statečně nakonec plave 5km! Beru si kabát, sedám k Danovi. Jedeme, je mi chladno. Připlouváme do Prahy. Světelný smog vytváří efekt svítání, přitom jsou dvě hodiny ráno. Je ticho, hladina je úplně hladká jak zrcadlo. Moc nemluvíme. Je to síla jen tu být.

Kolem třetí ráno doplouváme do Braníka. V klubovně otužilců nám zatopila Iva Klásková. Věšíme neopreny a mokré věci, Réka ulehá na lavičku, já s Týnkou na zem, Verča ulehá v pánské šatně a Dan vlastně nevím. Sundavám si čočky, aspoň na dvě hodiny. Za chvíli zase poplavem👊🙌✊🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️👩‍✈️🧑‍✈️🚎🚣‍♀️

Edit: Dan Horký: "Když jste si lehly, šel jsem poklízet. Když jsem se natáhl, dostal jsem strach o motor. Šel jsem ještě ke člunu a motor odmontoval a dal do auta. Člun jsme opřeli o auto. Tak jsem se zase natáhl. Za chvíli mě vzbudil alarm. Vedle ta kavárna začala houkat zabezpečovačka. Nechtěl jsem na to reagovat, ale nedalo mi to. A šel jsem to obejít. Objekt bez narušení. Tak jsem si šel zase lehnout. A pak už nějak bylo ráno😁"


 ✅ část druhá: úterý, etapa 5 (Meandry- Trója)

V Braníku v pět zvoní odněkud budík, ale nikoho z nás není - netuším, koho byl 🤷‍♀️ (možná se mi to zdálo, v pět obvykle vstávám🙋‍♀️). Kdosi si přijde do domečku otužilců pro věci k rannímu koupání - musel se dost divit, když viděl mumie na zemi a lavičce, neopreny na věšácích 😃 Štěpánka Pokorná mi vyprávěla, jak Miloš Paseka ještě uklízel, aby tu bylo čisto a útulno. Děkujeme!

Chtěli jsme vstávat v půl sedmé a v sedm vyplout. Balíme, snídáme, přicházejí spoluplavci - Zdeněk Martinec, Rosťa, Matyáš Kavan. Je to krásné ráno v Braníku. Klíče vracíme Ivě Kláskové do auta a jdem na to! 😚🫶👊

Zdenek Martinec plaval tuto část Vltavy jako trénink na přeplavbu LM Kanálu. Pomáhá nám s naplanováním střídání. Do vody jde první Verča, popluju s Danem na člunu, přidávají se kluci - plavou rychle, vždy se k nám ale parťácky vrací, a zase uplavou dál. Asi na kilometr se přidá i Matyáš Kavan se svým psem. Myslím na naše dva chrtí gaučáky - vodou nepolíbené🐕‍🦺🦮

🩵Utíká to rychle, míjíme stavbu nového železničního mostu, vidíme zelená trika a mikiny na Veslařském ostrově - Ilonku, Alici - u břehu vystřídáme. Fotka s Verčou a s Vyšehradem 📷📸

Plavu 🏊‍♀️🏊‍♂️🏊‍♂️Docela se mi daří se kluků držet, plaveme po pravém břehu a pak bezpečně postupujeme na břeh levý, k přívozu. Je tu překvapivě hodně teplá voda. Réka Udvardy je na lodi s Danem a mají veget. Zatím - v centru je bude čekat provoz, parníky, mosty, zdymadla, chaos ⛴️🚢🛳️⚓️

Znakem podplavu celá šťastná Železniční most, pak Palackého a Jiráskův most, kde končí můj úsek. Mávají na mě, kde mám vylézt, ale ty výstupy mi nejdou, vylézám o kousek dřív než mám - vidím tam totiž zaparkovaného bydlíka. A lezu přímo mezi hejno labutí. Nejen, že se jich bojím, ale to, co je na zemi, nechci popisovat. Labutí koutek, labutí zákoutí 💩🦢🦆🪽🪶. Ble. Do člunu nastoupí k Réce i Týnka, vplouvají na první zdymadla. Dan dostal od Kristýny Dykové propracovaný plán, původně od Zdeňka Martince, jak Prahou proplout. Pod kterým pilířem, kdy volat na zdymadla, že se blížíme, kde si dát pozor. Za to mu moc děkujeme!

🚗🚘Převlékám se, loučíme se k klukama a nasedám k Janě do karavanu, jakože jí pomůžu coby "pražská" s navigací 😂, jenže Jana, to je profesionálka. Sice by to bylo lepší tramvají, je ranní provoz, ale přes Malostranské náměstí zkušeně frčí, tunelama frčí, prostě borka! Konečně si dá ode mě i rýžový chlebík s čokoládou 🙌🫶

Parkujeme na Štvanici před bývalým FaceToFace, vypravím holkám, jak jsme sem chodily tančit až do rána. Prohodím pár vět s bezdomovkyní, povídá o Jaroslavu Hellebrandovi, veslařovi, i ona prý veslovala. Mám o tom dát vědět, tak dávám 🙋‍♀️ Chceme jít na holky-plavkyně čekat na Zdymadla, ale zjistíme, že jsou na druhé straně řeky 😂😂😂 Asi stačí, abych byla přítomná jen v autě, a už jsme zas orientačně úplně blbě 🫣😅

Postupně se dostaneme k Libeňskému mostu, máme velký náskok a chceme do Troji dorazit na čas (i tak jsme musely přesunout finiš z 17hodin na 14hodin ⏰). Ilonka přiveze kávu a croisanty ze Savoye 🥐☕️, Dan se tu vykoupe, Ája přinese vlastnoručně vyrobenou vlajku, v plavkách přijdou Riko Sejk a Jaroslav Zeman (viz poprask v Praze 7 - dva kluci v plavkách ve městě😅

Vyplouvá nás dost. Plave už i Jana Ř., konečně je zas ve vodě 🧜‍♀️ Po cestě (čtyři mosty) se přidávají další plavci, z Aliance, jen tak, fandové, kamarádi. Kristýna a Jakub Běžel. Už jsme si nebraly neopren, venku je teplo, cítím, jak se tady jako vždy mísí teplá a studená voda. Celou loňskou sezónu jsem tu s Kristýnou trénovala, na podzim, v zimě, na jaře. Je to tak nějak za odměnu. Jakmile vylezu, je mi ale pěkná kosa 🥶😀

Vyfotíme se s Aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s. A Bellis - mladé ženy s rakovinou prsu, vybereme svoje smradlavé, mokré, zašantročené věci z bydlíka a spolu s Rékou jedu dom. Mám radost, že Dan ještě stihl svézt na člunu Réky syna a ten si odvezl mého malého plameňáka na památku domů🦩

Doma sním dvě večeře, psi a děti ještě přenechám babičce a Robovi, a padnu. Ráno nás čeká finální den a čas velkého 🦩😂🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️🏊‍♀️